Požár

Požár je traumatická událost, která může mít vážné psychické dopady na všechny zasažené. Rychlost a chaos, se kterými požár propuká, často vyvolávají silný šok, strach a paniku. U lidí, kteří požár přežili, se mohou psychické následky projevit například jako posttraumatická stresová porucha (PTSD) – opakované vtíravé vzpomínky na událost, intenzivní úzkost, poruchy spánku nebo přetrvávající pocit ohrožení.

Co dělat v prvních 24 hodinách po katastrofě

zajistit bezpečí
aktivovat integrovaný záchranný systém
kontaktovat obec
nafotit škody

později také ještě

5. kontaktovat humanitární organizace

6. informovat se o dávkách a mimořádné okamžité pomoci (například od Úřadu práce)

7. vyhledat psychosociální podporu

Ztráta domova a pocitu bezpečí

Ztráta domova přináší hluboký pocit bezmoci a narušení základního pocitu bezpečí. Ovlivňuje každodenní fungování, rutinu i stabilitu života, který se náhle stává nejistým a náročným. Domov jsme si dlouhodobě budovali – investovali jsme do něj čas, energii, finance i emoce – a najednou se ocitáme znovu na začátku.

Kromě materiálních ztrát často přichází i bolest ze ztráty osobních a nenahraditelných věcí: rodinných fotografií, dětských obrázků, oblíbených hraček či drobných předmětů, které měly silnou citovou hodnotu. Situaci dále zatěžují obavy o zdraví blízkých, možné poranění, nejistota ohledně příčiny požáru i složité praktické otázky, které je nutné řešit.

Význam podpory a odborné pomoci

Důležitou roli v procesu zotavení hraje podpora rodiny, přátel, komunity i odborníků. Psychologická a terapeutická pomoc může výrazně napomoci ke zpracování prožitého traumatu a k postupnému návratu pocitu vnitřní stability. Stejně významná je i lidská blízkost, empatie, porozumění a vědomí, že na tuto situaci člověk není sám.

Zotavení jako dlouhodobý proces

Zotavení po požáru je individuální a časově náročný proces. Je možné jím projít, pokud si člověk dovolí říct si o pomoc – ať už v oblasti finanční (například prostřednictvím sbírek pro zasažené rodiny), nebo v oblasti psychické podpory. Vzájemná solidarita, lidskost a spolupráce rodiny, přátel i širší komunity mohou zásadně přispět k obnově pocitu bezpečí, důvěry a stability v životě.

Role obcí a místních autorit

Významnou roli hrají také starostové a starostky obcí. Právě oni mohou v prvních dnech po požáru pomoci s rychlou organizací sbírek na základní potřeby, zajištěním dočasného ubytování, koordinací odklízecích prací a praktickou pomocí v krizové situaci. Tato rychlá a systematická podpora může zásadně ovlivnit první fázi zotavování zasažené rodiny.

Jak jste se vypořádali s požárem vy? Napište nám.

Nám chytl dům asi z nějaké jiskry, co vylítla, když jsme zatápěli. Ale nevšimli jsme si to. Nejhorší je, když se v noci vzbudíte, je dým a máte hrůzu, kde jsou děti. Měli jsme štěstí, všichni jsme byli v pořádku. Řekla bych, nemějte v domě krb. To bych doporučila. Ale to lidi stejně mají. Nebo ať u něj nemají položené dřevo před krbem, ale někde víc bokem, třeba v nějaké plechové nádobě. A ať nemají dřevěnou podlahu. Byla to nejhorší zkušenost v mém životě. Den potom byl nejhorší. Když vám dojde že nemáte nic, ani spodní prádlo a jste závislí na lidech. To mi bylo hrozně nepříjemné. Lidi z vesnice na nás udělali sbírku. To nám pomohlo, že jsme se zvedli. Ale stálo to hrozně sil. Žijeme v bytě. Dům jsem už nestavěli.

Jana, 52 let

Zažili jsme požár kdysi u nás ve školce, hořelo od varné konve. Nejhorší bylo psát to rodičům, děti o tom hodně mluvily, tak jsme napsat museli. Nikomu se nic nestalo, ale rodiče to opravdu hodně řešili. Říkali nám hasiči, že nejčastěji je to závada na přístroji, že vlastně přestane fungovat ta pojistka, a pak to tu vodu vlastně nevypne a pořád to hřeje. Když se vyvaří a pořád to hřeje, pak se roztaví ta konev a vznítí se to. No, asi aby si lidi kupovali konev od spolehlivého výrobce, a taky aby ji měnili, když jí skončí záruka. A prý že není dobré ji pořád vytahovat ze zásuvky, ale spíš si pořídit takový ten přepínač jako přímo do zásuvky, co zasunete a na něm to vypínáte (zásuvkový adaptér se svítícím vypínačem). My jsme si pak s holkama kafe nosili v termosce, prostě jsme tu konev zrušili.

Kamila, 59 let

S klukama jsme pařili u našich na chatě. Řekl bych nebuďte kreténi. Když pijete, nedělejte oheň. Ten chlast to je na tom ten hlavní problém. Určitě by nazačalo hořet tak ve velkým, kdyby v tom nebylo to pití. Nejvíc mě mrzelo, že byl popálený kamarád. On byl namol a usnul blízko toho ohně. A jak to pak chytlo, tak to schytal i on. Je to na něm vidět, hodně to má na těle, takový zkrabacený, tu kůži. A dlouho to trvalo než přijela sanitka a hasiči. Tedy mě to tak přišlo. A táta byl hrozně naštvaný, on tam jezdil o víkendech makat. Jako neshořelo všechno, ale strašně to smrdělo a muselo se to vysoušet, že to je mokrý, když to hasili a hodně to bylo poničený. A musel jsem i na policajty. Jako piju jo. Ale už nikdy jsem se neopil u ohně. Fakt nikdy. Když lidi vidím, tak si říkám, že jsou šílený. Ale taky jsem byl takový.

Franta, 26 let

Napište nám svůj příběh!

Chcete s ostatními sdílet, jak jste se s mimořádnou událostí vyrovnali? Napište nám o svém zážitku odstavec, přidejte své (nebo libovolné jiné, chcete-li zůstat v anonymitě) křestní jméno a svůj věk. Ve svém textu se zaměřte hlavně na to, co vám situací umožnilo projít, co bylo dobré a podpůrné, čím by se mohli inspirovat ostatní.

*) Redakce webu si vyhrazuje právo příspěvky krátit.