Požár
Požár je traumatická událost, která může mít vážné psychické dopady na všechny zasažené. Rychlost a chaos, se kterými požár propuká, často vyvolávají silný šok, strach a paniku. Pro lidi, kteří přežijí požár, se mohou psychické následky projevovat jako posttraumatická stresová porucha (PTSD), včetně opakovaných vzpomínek na událost a intenzivní úzkosti.
Ztráta domova přináší také pocit bezmoci a ztrátu bezpečí, ovlivňuje rutinu, každodenní život, který se náhle zdá být náročným. Domov jsme si dlouho budovali, dali tomu hodně úsilí, let, peněz a nyní jsme opět na začátku. Zároveň může dojít k poranění blízkých, řeší se otázka příčiny požáru, a člověku se často stýská po různých malých věcech, které mu byly cenné, ať jsou to fotografie obrázky nebo oblíbené hračky dětí. Důležitou roli v procesu zotavení hraje podpora rodiny, přátel a odborníků, kteří mohou pomoci zpracovat prožité trauma.
Zotavení je individuální a časově náročný proces, kterým je možné projít, pokud si člověk o pomoc řekne, ať už v oblasti financí, kdy se pro zasaženou rodinu může vypsat sbírka nebo v oblasti podpory psychické. Vzájemná empatie a porozumění blízkých přátel, rodiny, komunity mohou významně přispět k překonání psychických následků požáru a k obnovení pocitu bezpečí a stability v životě. Vidíme zde i důležitou roli starostů a starostek ve vedení obcí, kteří mohou pomoci zejména v prvních dnech uspořádat obratem sbírku na základní potřeby pro zasaženou rodinu, zorganizovat odklízecí práce a ujistit se, že má rodina, kde být např. dočasně ubytována.
Jak jste se vypořádali s požárem vy? Napište nám.
Nám chytl dům asi z nějaké jiskry, co vylítla, když jsme zatápěli. Ale nevšimli jsme si to. Nejhorší je, když se v noci vzbudíte, je dým a máte hrůzu, kde jsou děti. Měli jsme štěstí, všichni jsme byli v pořádku. Řekla bych, nemějte v domě krb. To bych doporučila. Ale to lidi stejně mají. Nebo ať u něj nemají položené dřevo před krbem, ale někde víc bokem, třeba v nějaké plechové nádobě. A ať nemají dřevěnou podlahu. Byla to nejhorší zkušenost v mém životě. Den potom byl nejhorší. Když vám dojde že nemáte nic, ani spodní prádlo a jste závislí na lidech. To mi bylo hrozně nepříjemné. Lidi z vesnice na nás udělali sbírku. To nám pomohlo, že jsme se zvedli. Ale stálo to hrozně sil. Žijeme v bytě. Dům jsem už nestavěli.
Jana, 52 let
Zažili jsme požár kdysi u nás ve školce, hořelo od varné konve. Nejhorší bylo psát to rodičům, děti o tom hodně mluvily, tak jsme napsat museli. Nikomu se nic nestalo, ale rodiče to opravdu hodně řešili. Říkali nám hasiči, že nejčastěji je to závada na přístroji, že vlastně přestane fungovat ta pojistka, a pak to tu vodu vlastně nevypne a pořád to hřeje. Když se vyvaří a pořád to hřeje, pak se roztaví ta konev a vznítí se to. No, asi aby si lidi kupovali konev od spolehlivého výrobce, a taky aby ji měnili, když jí skončí záruka. A prý že není dobré ji pořád vytahovat ze zásuvky, ale spíš si pořídit takový ten přepínač jako přímo do zásuvky, co zasunete a na něm to vypínáte (zásuvkový adaptér se svítícím vypínačem). My jsme si pak s holkama kafe nosili v termosce, prostě jsme tu konev zrušili.
Kamila, 59 let
S klukama jsme pařili u našich na chatě. Řekl bych nebuďte kreténi. Když pijete, nedělejte oheň. Ten chlast to je na tom ten hlavní problém. Určitě by nazačalo hořet tak ve velkým, kdyby v tom nebylo to pití. Nejvíc mě mrzelo, že byl popálený kamarád. On byl namol a usnul blízko toho ohně. A jak to pak chytlo, tak to schytal i on. Je to na něm vidět, hodně to má na těle, takový zkrabacený, tu kůži. A dlouho to trvalo než přijela sanitka a hasiči. Tedy mě to tak přišlo. A táta byl hrozně naštvaný, on tam jezdil o víkendech makat. Jako neshořelo všechno, ale strašně to smrdělo a muselo se to vysoušet, že to je mokrý, když to hasili a hodně to bylo poničený. A musel jsem i na policajty. Jako piju jo. Ale už nikdy jsem se neopil u ohně. Fakt nikdy. Když lidi vidím, tak si říkám, že jsou šílený. Ale taky jsem byl takový.
Franta, 26 let
Napište nám svůj příběh!
Chcete s ostatními sdílet, jak jste se s mimořádnou událostí vyrovnali? Napište nám o svém zážitku odstavec, přidejte své (nebo libovolné jiné, chcete-li zůstat v anonymitě) křestní jméno a svůj věk. Ve svém textu se zaměřte hlavně na to, co vám situací umožnilo projít, co bylo dobré a podpůrné, čím by se mohli inspirovat ostatní.
*) Redakce webu si vyhrazuje právo příspěvky krátit.