Válka
Války patří mezi nejničivější konflikty, které lidstvo zažívá. Pro všechny v blízkosti konfliktu přinášejí obrovské utrpení a mají dlouhodobé i mezigenerační následky. Války často vznikají kvůli politickým, ekonomickým nebo náboženským sporům a vedou k ztrátě domovů obyčejných lidí, majetku ale také blízkých. Jsou to situace, které mohou navždy poznamenat naše životy. Obnova po válce vyžaduje nejen doslova postavit znovu domy či silnice, ale stejnou, letitou péči vyžaduje i obnova pocitu bezpečí. Mezinárodní pomoc a humanitární organizace hrají klíčovou roli při záchraně životů a poskytování základních potřeb, jako jsou jídlo a přístřeší. Dobrovolníci často pomáhají jako první a jejich přínos je nesmírně důležitý.
Památka na oběti války a uznání těch, kteří pomáhali, je důležitá. Vzpomínkové akce a obřady jsou rituály, které podporují solidaritu a pomáhají překonat těžkosti, které válka přinesla. Péče o své duševní zdraví je nedílnou součástí podpory vlastních sil a nacházení chuti mít se na světě opět dobře. Kontakt s blízkými nebo sousedy může přinést úlevu, důležitá bývá také možnost sdílet svůj příběh s lidmi, kteří prošli podobnou cestou, zažili ztráty a náročné události, a přece se opět postavili na nohy a zažili dobré roky života.
Jak se vypořádáváte s následky války na Ukrajině vy? Napište nám.
Mám kamarádku ve třídě (z Ukrajiny). Hrozně se bála, když tam byla ta válka. Bylo mi jí moc líto. Někdy jsem viděla, že brečí třeba v hodině, ale že chce, aby to ani nebylo vidět. Až potom ten táta za nima přijel. Ale stejně tam má babičku a dědu a teď už je moc nevídá a taky kamarádky ze třídy ze dřív a s jednou sestřenicí si hodně volává. A už ani nemají ten svůj dům. Vadilo mi, když se jí děti smály nebo říkali, že Rusko je dobré nebo napsaly na zeď něco o ní hnusného a pak jim paní učitelka řekla že to musí umýt, ale to nešlo a pak jeden táta musel přijít vymalovat. No řekla bych lidem, že to je hodně blbý nápad střílet po lidech. A že jsou z toho děti smutné. A že jsem ráda, že tu bude bydlet, protože to je moje dobrá kamarádka. A že mám ráda i její mámu.
Linda, 13 let
Pracuju jako učitelka na prvním stupni. Válka na Ukrajině pro mě byla náročná zkušenost. Jednak jsme nevěděli, kolik dětí přijede. Pak pro špatnou historickou zkušenost. Ale také jsem měla děti ve třídě, jak z Ruska tak i z Ukrajiny. Nebylo to snadné. Hodně jsem s dětmi mluvila. Nemůžou za to, co dělají dospělí. Chvíli byli v nevýhodě v kolektivu jedni, pak zase druzí. Byl to turbuletní rok. Naštěstí rodiče byli spolupracující. To bych doporučila, aby od začátku byli přizváni rodiče ne jako ti, co mají děti trestat. Ale aby to společně s učitelem průběžně řešili. Sama bych to nedokázala, není to reálné. Potřebujete získat rodiče ke spolupráci.
Anežka, 39 let
Na hraniciach s Ukrajinou pri pomoci utečencom som zažila kopu dobra, spolupatričnosti, ľudskosti, láskavosti, obety, odhodlanosti, vytrvalosti. Avšak zároveň som sa stretla s mnohými situáciami, ktoré som nečakala a ktoré boli súčasťou tej istej reality: bola som svedkom zneužívania pomoci zo strany utečencov, videla som krádeže v radoch dobrovoľníkov, zneužívanie zraniteľnosti utečencov (rôzni „chytráci“ ponúkali ľuďom odvoz za nehorázne peniaze) a dokonca som sa stretla aj s (našťastie nevydareným) pokusom o únos. Pri práci na hraniciach a polročnom spolubývaní s ukrajinskou matkou a jej takmer dospelým synom v jednom byte, ako aj pri kontakte s ďalšími zasiahnutými ukrajinskými rodinami, ktoré sme mali v blízkosti, som zažila ľudskú blízkosť, vzájomnú pomoc i nečakanú štedrosť utečencov, a zároveň som sa naučila, že najdôležitejšie je nemať žiadne očakávania, napríklad že budú chcieť ľudia pomoc či radu prijať, že budú vďační, že budú rešpektovať moje potreby a požiadavky, že akceptujú naše spoločenské normy alebo že nebudú prekračovať moje hranice. V budúcnosti by som si dala viac pozor na to, aby som hneď na začiatku jasne definovala svoje pravidlá a trvala na ich dodržiavaní – pri všetkej úcte a rešpekte k odlišnosti ich kultúry. Taktiež by som si viac strážila svoj osobný priestor a čas na dopĺňanie energie, najmä pri dlhodobejšej pomoci.
Lucia, 40 let
Napište nám svůj příběh!
Chcete s ostatními sdílet, jak jste se s mimořádnou událostí vyrovnali? Napište nám o svém zážitku odstavec, přidejte své (nebo libovolné jiné, chcete-li zůstat v anonymitě) křestní jméno a svůj věk. Ve svém textu se zaměřte hlavně na to, co vám situací umožnilo projít, co bylo dobré a podpůrné, čím by se mohli inspirovat ostatní.
*) Redakce webu si vyhrazuje právo příspěvky krátit.